Díl 60.: Nungwi beach

Jedeme na výlet na Nungwi beach, což je pláž na severozápadě ostrova, kde jsou údajně nejlepší pláže a hotely. Využijeme služeb našeho domorodého tour operátora Aliho a ve dvě odpoledne nasedáme do klimatizovaného vanu.  Je vedro. Na teploměru auta svítí jen 31°C, ale než se dostaneme do auta jsme zcela propoceni. Na rozdíl od jižní Afriky je na Zanzi velká vlhkost.

Rozhodně je příjemnější být v klimatizovaném autě než v autě bez klimatizace. Za necelých 40 minut vystupujeme v centru letoviska Nugwi. Některé hotely vypadají náramně, ale celé v okolí se skládá z labyrintu úzkých a špinavých uliček, které tvoří rozestavěné nebo nedostavěné domky z neomítnutých tvárnic s žádnými nebo hodně ušmudlanými okny.

Uličkami se si vykračují muslimští černoši v ustřižených džínách a křiklavých trikách, zahalené černošky, skákající děti a sem tam i bílý obyvatel nedalekých hotelů, který je téměř permanentně zahrnován nabídkami na nákup obrazů, sošek a jiných turistických cetek. Nicméně jednoznačnou výhodou, v porovnání s naší návětrnou východní částí ostrova je pláž, která svažuje poměrně příkře do tyrkysově modrého moře, takže se dá  v moři plavat kdykoliv. Teplota je na rozdíl od našeho rybníčku příjemná, takže milovníci vodního dovádění si tady slaného živlu mohou užít do sytosti.

Na druhou stranu je tady celkem očekávaný turistický hluk a lomoz, potápěčská centra jsou namáčknutá na předních částech hotelů, do toho se proplétají nabízeči čehokoliv včetně hašiše, kokainu a marihuany. Samozřejmě hotely v první řadě jsou většinou velmi lákavé, ale rozhodně bych nechtěl se ubytovat někde dál od břehu a k moři se proplétat nepáchajícím labyrintem.

Stačím si zaplavat a projít se po pláži a je čas se vrátit k autu. Náš nemluvný řidič nás odveze asi o tři sta metrů dál a snaží se najít nakontaktovaného provajdra, která by realizoval slíbenou vyjížďku při západu slunce. Nakonec se objeví nalitý chlápek, který se představí jako Alex. Nejistě se za ním proplétáme houštinou uliček, ostatně Alex taky nejde zrovna jistě. Na rozdíl od nás ví kam, ale nohy moc pevně nedrží. Mávne nám ať si jdeme nakoupit pití.

Extrémně drahé pivo v krámě jeho kámoše mě otráví. Sedneme si do stínu na vyhlídkové plato nejbližšího hotelu. Nakonec se objeví loď, ke které se vydává asi deset dalších turistů. Protože se pláž rychle svažuje, nastoupit na loď znamená se namočit téměř po prsa do vody. No ještě, že máme na sobě plavky. Sedíme na přídi a nad hlavou máme napnutou plachtu a pomalu křižujeme podél pobřeží. Větší či menší hotely, jeden na druhém. Z animačních center k nám doléhá dunění hudby. Ještě, že většinu plavby se pohybujeme jen silu větru, takže aspoň trocha romantiky.

Alex je kapitán, ale po deseti minutách vysíleně usnul na přídi. Jedním z další členů posádky se nám představil jako Kapitán Francis a umí trochu česky. Není moc jasné, jak se to naučil, jestli to byl učitel nebo někdo, kdo tu trávil delší dovolenou, ale je to cool. Slunce se nakonec rozhodlo, že zapadne. Mraky se zabarvily pastelovými barvami, divadlo bylo u konce a my kotvíme v přístavu. Zase musíme skočit do vody. I když je skoro sedm hodin večer, není to nepříjemné a když si můžeme svléknout plavky v nejbližším bistru na záchodě, je to je ještě lepší. Alex od nás spropitné nedostane.

Jedem zpět do hotelu. Ukazuje se, že do většiny domů není zavedená elektřina, takže procházet se po tmě, by tady žádná výhra nebyla a vesničky mimo hlavní silnici mají sem tam žárovku anebo taky jen černočernou tmu. Asi jim nezbývá dělat to co dělali před sto nebo dvě stě lety.