Díl 52: My a důchodci jedeme do Zimbabwe

Trochu mi trvalo, ale jsme zpět u našeho blogu. Než jsme loni zamířili domů, udělali jsme si krátký výlet do Zimbabwe. Trochu jsme měli vítr se vydat do země, kde se po čtyřiceti letech vyměnil diktátor. Nikdo moc nepředpokládá, že výměna Roberta Mugabeho za Emmersona Mnangagwu, by přinesla velkou a hlavně rychlou změnu k lepšímu. I když samozřejmě v proslovech je deklarované otevírání světu, lákání investorů a přísliby prosperity.

Stále zůstává, že Zimbabwe je zemí, kde je všechno možné. Ostatně před několika dny byl uvězněn šéf univerzity, kde bývalá první dáma, přezdívaná, díky své zálibě v nakupování Gucci Grace, získala svůj podvodný PhD diplom. Na druhou stranu, kde se s univerzitními diplomy nekupčí. Plzeňáci by mohli vyprávět.

V 11:25 nám letí další British Airways do Vic Falls

Batohy přijely, víza nám vydali a dokonce jsme našli našeho operátora. Můžeme si zakřičet: Hurá do Afriky.

Před vchodem tančí banda černejch atletů v leopardích kůžích. Docela zdařilý pokus a někteří turisté neodolali a za prašule si mohli s nimi  zastepovat a zahuhlat hulahula hulaaa.

Vic Falls Safari Lodge byla ta nejdražší volba, ale máme výhled na napajedla přímo z okna pokoje. Řeším let vrtulníkem nad Vic Falls,  320USD je tak trochu na hraně, ale jsme tu jednou v životě. Ani nestíháme ocenit náš výhled a už na nás troubí náš černý řidič, který nás přenese do přístavu na Zambezi Sunset Cruise. Velká loď, deset pasažérů a dvanáct obsluhujících, proutěná pohodlná křesílka a bublinky jako welcome drink. Ukázalo se, že k pití je tu v ceně zájezdu, a že u baru je poměrně rozsáhlý arzenál. Velkolepá řeka, útulné sezení, neomezené pití a hlavně divoká zvířata. Není to ani rezervace ani Kruger. Jsou to zvířata ve volné přírodě a k tomu jako bonus zapadající slunce. Na jedné straně sloni a z druhé zívající hyppo. Se vzrůstající množstvím vypitého alkoholu mě přemáhají sentimentálně – patetické myšlenky. Div že si nezačnu utírat slzy do rukávu. Je načase skončit – s projížďkou, ne s alkoholem, proto si ještě dáváme rozjařeně závěrečnou sklínku v hotelu.

Jdeme spát. Vstávání ve čtyři ráno moc nedáváme a zítra nás čeká zase nabitý program.

P. S.: káča se těší, že nám přijdou na balkon opice, před kterými nás všude varují. 🙂