Díl 46: Vinařské turné ve Stellenboshi

Ráno je kalné a mraky visí ještě níž než včera. Mrholí.  Možná, že to jsou jen nízké mraky, ale takové počasí je pro nás novinkou. Vstáváme a balíme. Jsem rád, že jsme velryby absolvovali včera. Užíváme si luxusní africkou snídani a vyrážíme za další odmyslitelnou atrakcí Jižní Afriky – vinařské turné ve Stellenboshi.

Stellenbosh leží zhruba hodinu a půl jízdy od Hermanusu. Překročíte Sir Lowry’s Pass – nejvyšší bod silnice na cestě do Kapského města a v Sommerset West odbočíte doprava směrem do hor. Je neuvěřitelné, jak se krajina jen po několika kilometrech změní.

Na prohlídku regionu, kde by milovník vína strávil aspoň týden máme jen o něco déle než 48 hodin. Na našem vinařském turné nám bude dělat společnost Stephany s manželem. Stephany je dcera Lagleyových a bohužel nemohla přijet na farmu, když jsme byli na návštěvě u jejich rodičů v Limpopo. Tentokrát si nechce nechat ujít příležitost se s námi potkat a tak nám pomůže při výběru, které vinařství navštívit při našem průzkumu nejdůležitějšího vinařského regionu Afriky.

Stellenbosh leží v údolí, kde protéká řeka Eertse. Město je druhé nejstarší v Jižní Africe a jeho historie, které sahá až do roku 1679, kdy Simon van der Stel přicestoval se svou rodinou z Holandska, aby se ujal úřadu guvernéra Kapska. Na svých cestách se snažil zmapovat okolí na narazil v horách 60 km západně od Kapského města na krásné a úrodné údolí, plné lesů. Později se této oblasti začalo říkat Stel’s bush, z kterého se později vyvinulo Stellenbosh jako označení malého městečka, které bylo v srdci údolí založeno. V současnosti je Stellenbosh nejen centrum vinařského průmyslu, ale I univerzitním a uměleckém městem a stále oblíbenější destinací, kam se stěhují centrály významných jihoafrických firem.

Na programu jsou tři vinařství Tokara, Grande Provence a Haute Cabriere, protože víc se nedá stihnout. Je smutné dělat řidiče na ochutnávkách vinných specialit, takže si to moc neužívám, ale ostatní převalují víno na jazyku a zkoumají, který vzorek kroužkuje více.

Vinařství jsou všude. Některá lákají je galerie pod otevřeným nebem, některé se soustředí na snoubení vína a jídla. Po pěti hodinách mi všechno splývá a těším se na sprchu před večeří.  Po úbočí hor se plazí mraky a začíná zase drobně pršet. Jsme zpátky v Stellenboshi. Po celodenní diskuzi o víně, pěstování hlav, odrůdách, tříslech a vinařství, beru za vděk večeří v pivním baru Craft. Stephany trvá na tom, že se musíme potkat s jejich známými, kteří byli také v Čechách a hrozně si chtějí s námi popovídat. Ian a Hettie jsou milí, a tak aspoň máme čas ochutnat aspoň část piv, které tu mají na čepu. Večer s domorodci byl moc milý a také jsme měli možnost trochu nakouknout pod pokličku idylického života. Všichni byli představitelé bílé střední třídy a hlavní témata byla emigrace, zhoršování bezpečnostní situace a úpadek Jižní Afriky.  A to tak povzbudivé, zase nebylo.