Díl 43: Pivo a umění

Domácí snídaně s pozorováním svítání nad Stolovou horou. Dnes vyrážíme za kulturou. Galerie na druhý pokus. Kapské město je oproti Johannesburgu mnohem víc uvolněnější. Proto je také srdcem afrického umění. Se synkem jsme velcí fandové moderního umění, a protože se poslední pokus navštívit galerie moc nevydařil,už se na ikony afrického umění moc těšíme. Vzhledem k tomu, že jsme dostali na návštěvu galerií pouze dopoledne. Rozhodli jsme se použít Uber i v Cape Townu.

Z dlouhého seznamu galerii jsme nakonec na Lowry street vybrali 34 Fine Galery, Michael Stevenson Gallery, Goodman a Sank. Jedná se o malé soukromé galerie, kde vystavují aktuální jihoafričtí umělci. Umění v galeriích ukázalo, jak se africké chápání světa odlišuje od všeho ostatního. Možná, že je to živočišností Afričanů, možná díky historii, každopádně kusy, které jsme viděly byly většinou hodně agresivní. Na mě až moc.

Rozhodli jsme dát tomu ještě šanci a navštívit ještě všemi doporučovanou galerii MOMO. Jedná se o jednu z mála galerií, která byla založena v Joburgu a teprve později si zřídila pobočku v Kapském městě. Nakonec to dopadlo obdobně. Zajímavé, ale asi bych obtížně hledal plátno, či objekt, který bych si chtěl pověsit do obýváku.

Jsou dvě hodiny a jen tak tak stíháme čas setkání s holkami na Green Market Square. Všichni máme hlad, a tak chceme zapadnout na Long street do první restaurace, která se namane a tak jsme se octli ve velmi obskurním podniku Madam Tattoui. Obchod kombinovaný s barem a restaurací, kdy hoste sedí mezi harampádím, uměleckými předměty a turistickou veteší a vše působí jako dekorace k dalšímu dílu Indiane Jonese.

Po úvodním drinku a prozkoumání jídelního lístku jsme zjistili, že nabídka je opravdu exotická, protože zde vaří výhradně etiopskou kuchyni. Autentický oběd bez příboru, protože v Etiopii se jí rukama a stejně příbory nedonesly. Kromě jídla jsme zaplatili velkou figurku Pigmeje, který se na nás z police po celou dobu oběda významně šklebil. Po jídle jsme trochu zlenivěli a pomalu se ploužíme kolem St George Cathedral (odkud začal acibiskup Desdemone Tutu svůj slavný pochod), Parlamentu až do Company’s Garden.

Malá a pěkná zahrada, ale po návštěvě Kirstenbosh je těžké udělat v oblasti zahrad dojem. Žádné velké zastavování a focení, už zcela nezastřeně upalujeme do poslední dnešní zastávky: Beerhouse na Long. Veliká hospoda, kterou provozuje Němec jak poleno. Randolf Jorberg se tituluje Head Dreamer a když jsme mu řekli, že jsme z Čech, hned začal spřádat plány jak společně otevřeme pobočku v Praze. Což asi nebyl z jeho strany úplný úlet, protože v Berlíně mu už podobný podnik taky funguje. Účelové zařízení, velký prostor, spousta piv (údajně 99, z toho 21 na čepu), skvělá kuchyně a sympatická obsluha. Jednoduchý recept na úspěch, který nemůže selhat.

Na zbytek dne jsme měli o program postaráno.