Díl 39: Mys Dobré naděje

V Cape Townu je zataženo a v noci pršelo. V devět vyrážíme po pobřeží směr Mys Dobré Nadějě (Cape of Good Hope). Mraky se válejí nízko. Z toho fotky do National Geographic nekoukají. Projíždíme přímořskými čtvrtěmi Kapského města, kde si údajně kupují vilky světoví boháči. Připadá mi to jako rozumný výběr! Pohodlná silnice po vedoucí na špičku Kapského poloostrova, kde se mys Dobré naděje nachází, se stáčí na pobřeží False.

Pojíždíme malými přímořskými městečky s pískovými plážemi. Největší atrakcí jsou tučňáci na pláži Bulder, ale to si necháme až na zpáteční cestu. Asi po hodině se silnice odpoutá od pobřeží vine se prostředkem poloostrova, kde díky bičujícím větrům pomalu ustupuje bohatá flóra z okolí Kapského města nehostinným skalám a žluté trávě. Cestou se stavujeme na pštrosí farmě Cape Point Ostrich Farm. Spoustu levandule, pár pštrosů, kafe, záchod zadarmo a opice. Při pohledu na veliké ptáky nás trochu berou výčitky svědomí za naši oblibu pštrosích steaků, které se pravidelně kupujeme v Pick’n’Pay. Cesta se protáhla a k cíli se začneme blížit kolem dvanácté hodiny zrovna, když mraky začaly ustupovat a vysvitlo slunce.

Návštěva mysu Dobré naděje se skládá z tradičních turistických bodů, které absolvují téměř bez výjimky všichni, kdo se Kapského města vydají. Návštěva začíná obvykle zastávkou geografického mysu a tradiční focení s dřevěnou tabulí s přesným popsání zeměpisné délky a šířky. Následuje malý výstup na skály, pro zachycení atmosféry mísení vod Atlantiku a Pacifiku. Kombinace hor, dvou oceánů, bouřlivých mraků na obzoru a vzpomínek na dobrodružnou literaturu Julese Verna z dětství, dělá i přes davy turistů, z Cape of Good Hope mystické místo. Trvalo nám to přes dvě hodiny, než jsme se mystiky dostatečně nabažili.

Posledním bodem standardního programu, který jsme beze zbytky absolvovali i my, je návštěva starého majáku.

Fouká sice silný vítr, ale moře nevypadá, že by chtělo spolknou všechno, co se na něm pohybuje. Nicméně všechny dostupné prameny ukazují, že plout kolem mysu Dobré Naděje je asi velké dobrodružství. Ostatně Bartolomeo Diaz který Mys obeplul jako první, tohle místo nazval původně mys Bouří. Název byl moc depresivní a tak ho změnili na naději. Asi to mělo odkazovat na pozitivní motivaci přežít plavbu v těchto bouřlivých vodách. Starý maják, byl uveden do provozu 1850 a měl být chloubu techniky (svítil do vzdálenosti až 80 námořních mil), ale ukázalo se signální světlo v kombinaci s silnými mlhami a častými mraky lodím s navigací moc nepomohly a naopak často se lodě přiblížili na nebezpečnou vzdálenost a při rozbouřeném moři často ztroskotali. Ostatně počet lodí, které v okolí ztroskotali je opravdu úctyhodné, a proto byl v roce 1911 uveden do provozu nový maják, který je od té doby v provozu a je součástí systému vizuální navigace, který se táhne od mysu Agulhas. Nicméně starý maják, zůstal turistickou atrakcí, kterou navštíví ročně desetitisíce turistů.

Ze šplhání po skalách a funění větru jsme dostali hlad, a tak jsme si po výšlapu od parkovišti v bistru, na konci lanovky koupili bagety. Chtěli jsme si sednou a v klidu poobědvat na lavičce s krásným výhledem na oba oceány. Než jsme stačili vylézt ven, vlítl do bistra pán upatlaný od majonézy a hlasitě se rozčiloval, že mu paviáni ukradli bagetu přímo z ruky. Ostatně není se co divit. Všude narazíte na cedule Pozor paviáni! Nekrmit! Zůstali jsme raději vevnitř a skvělou bagetu s kuřetem a avokádem jsme konzumovali nad odpadkovým košem a slídící paviány jsme pozorovali skrz okno. Při následné procházce a povinných selfíčcích jsme si už na paviány dávali velký pozor.