Díl 34: Kruger 3 – Z Numbi gate do Crocodile Bridge

V Krugru jsme třetí den a pořád to stojí za to. Je třeba uznat, že vše je to čisté a upravené. Záchody nesmrdí a jsou funkční. Všechny silnice jsou v dobrém stavu a sjízdné většinou i městskými vozítky typu VW Polo, nicméně SUV s náhonem 4×4 se hodí. Značení je srozumitelné a jde se podle něj dokonce orientovat. Vstupné uměřené (530,-SAR).

S rostoucím počtem kilometrů ujetých v parku roste postupně počet zvířat, která jsme viděli. Na oběd jsme se stavili ve Skukuze. V restauraci take-away pracovalo asi 60 černochů, ale když přišli najednou víc jak tři zákazníci, tvořila se fronta. Nechci být rasista, ale fakt těm černej klukům moc management nejde. Na rozdíl od služeb v Johannesburgu, kde se dost často usmívají se tady většinou obsluha  tváří jako bychom je opravdu obtěžovali. Dnes jsme to profrčeli přes Lower Sabie do nejjižnějšího bodu naší cesty po Krugerově národním parku. Končíme zase kolem páté u gate Crocidile Bridge a už je toho tak akorát.

Určitě, pokud vám, to finanční možnosti dovolí je lepší spát v kempech v Parku, což ale dost často bývá raketa. Naštěstí naše Crocodile Kruger Safari Lodge je umistěna v Lionspruit Game Reserve takže se nám za plotem promenádují kudu a impaly. Před okny nám teče polovyschlá říčka Crocodile, a tak se ještě jdeme podívat na hrochy a krokodýly, kteří se rochní v zapadajícím slunci.

Nakoupili jsme si maso a tak si večer uděláme opravdový jihoafrický braai.

Jo ještě jsem zapomněl historku jak na nás útočil slon. Odpoledne jsme potkali sloního teenagera jak stojí na silnici s maminou v dosahu. Chtěli jsme ho objet, ale v tom se hošánek rozhodl, že nám ukáže, zač je toho v Krugeru perník. Začal mávat ušima, troubit a vydal se k nám se zdviženým chobotem. Briskně jsem zastavil, promptně zařadil zpátečku a začal couvat. Mladíka to uspokojilo a přestal nás pronásledovat. Chvíli jsme se klepali, když zmizel v bushi rychle jsme projeli a už jsme slony z blízka nefotili.