Díl 29: Stávka

Výjimku z tříleté smlouvy s odborovou centrálou NUMSA (viz předchozí příspěvek) jsme dostali, to znamenalo, že platy zaměstnanců mohou být zmrazeny na jeden rok. Jak se ukázalo bylo to Pyrrhovo vítězství. Chtít v Africe, aby zaměstnanci chápali, že platy se odvíjejí od toho, jak se firmě daří je neslýchaná a pobuřující věc. V tom jsou všichni zaměstnanci zajedno a nezáleží jestli jde o technika, mistra, dělníka nebo administrativní pracovnici.

Ředitel byl dlouhodobě mimo Afriku a tak jsem se i přes varování rozhodl, že to vyhlásím na place před výdejnou, pro všechny najednou. Varovali mě. Takže když se na shromáždění vyhlásil úmysl, že s platy se nebude na žádných pozicích hýbat, tak to bylo přijato v mrazivém tichu a následně se strhla poměrně agresivní hádka, ale nikdo mě fyzicky nenapadl.

Další a pádnější reakce na sebe nedala dlouho čekat. Do oficiální stávky se nemohlo jít, protože výjimku schválila NUMSA, ale způsoby se našly. Hned další den se v některých úsecích zvedla nemocnost na padesát procent a jinde se naopak zpomalilo pracovní tempo. Taky na padesát procent. Asi vyjednávání s odbory nejsou nikde lahůdka, ale s vidinou, že by taky mohlo být hůř, co se týká způsobů komunikace, vyjednávání až tak jednoduché nebylo. Vzhledem k termínům dodávek, jsme byli pod velkým tlakem. Nicméně naši odboroví předáci formulovali své požadavky:

-Mléko pro všechny

-V pátek pracovní doba do 13:30

-Zvýšení platů

Asi nejzajímavější byl z mého pohledu požadavek – Mléko pro všechny. Mléko je pro dělníky, vzhledem k jejich nízkým platů poměrně luxus a tak pracovníci z lakovacího boxu asi před čtvrt rokem požádali, zda by nemohli dostávat mléko, protože jim to pomáhá čistit plíce, když pracují celý den v lakovacích boxech. Samozřejmě nesmysl, protože měli ochranný oděv včetně respirátoru, ale protože jsme si slibovali od ústupku zvýšenou motivaci v úseku, který byl úzkým místem výrobního procesu, kývli jsme na to. Pak přišli dělníci z navíjárny (úsek, kde se měď izolované cívky skleněnými a slídovými páskami zakládají do statoru trakčního motoru), že pracují s materiály, kde jsou skleněná vlákna, a že vlastně taky vdechují nevyhovující vzduch. Taky nesmysl, ale dobrá. Schválili jsme mléko i pro ně. V Africe nikdo nesmí mít výhodu s porovnání s druhými. Ať už se jedná o jednotlivce úseky či odbory. Takže odboráři následně požadovali mléko pro všechny. Výsledkem bylo jak v pohádce od Wericha – Žena v láhvi od octa, že jsme zase mléko sebrali všem.

Druhý požadavek: pracovní dobu v pátek do 13:30. Problém byl, že se pracuje v dílně od 7:30 do 16:00 a v pátek jen do půl druhé, aby mohli na víkend cestovat za svými rodinami. Což zase dělalo jen asi 20% zaměstnanců a tak jsme se chtěli vyhnout fenoménu pátek, což většinou znamenalo snížený pracovní výkon, kdy už všichni měli pocit, že nemá cenu nic začínat a morálka silně opadala. Takže jsme změnili pracovní dobu na pravidelně od 7:30 do 15:30 každý den.

Požadavek zvýšení platů asi není potřeba komentovat.

Nakonec po nekonečných vyjednávání s předáky, NUMSOU, předáky a majiteli, NUMSOU a představenstvem a mediátory jsme došli k dohodě, která ve výsledku byla mnohem dražší než, kdybychom o výjimku z tříleté smlouvy nežádali.  Zákazníkům jsme dodali se zpožděním, pracovní doba se vrátila ke zkrácenému pátku a platy měly být srovnány na referenční oborovou úroveň. Jen to mléko jsme uhájili…….