Díl 28: Odbory

Odbory a odboráři jsou v Jižní Africe kapitola sama pro sebe. Je ovšem jisté, že mají velmi silný vliv na fungování společnosti a průmyslu. Největší odborovou centrálou v zemi je Congress of South African Trade Unions (COSATU) jež měla a stále má silné vazby na Komunistickou stranu JAR (SACP). Až do roku 2014 její součástí byla i NUMSA (The National Union of Metalworkers of South Africa), která prosazovala na tehdejším kongresu, aby politika COSATU, která už tak byla velmi levicová,  byla výrazně posunuta ještě do leva.

Což zahrnovalo například odmítnutí podpory levicového Afrického Náordního Kongresu (ANC). Jednoduše NUMSA se chtěla stát údernou pěstí Jihoafrických odborů, ale nikdo po tom netoužil, takže je vyloučili. A co čert nechtěl naše fabrika, respektive odboráři jsou organizováni v rámci této militantní organizace.

Vyjednávání s odboráři se koná jednou za tři roky, kdy se dohodnou konkrétní podmínky pracovního smíru mezi zaměstnavateli a odboráři. Já jsem to nezažil, ale dle kolegů to znamená přerušení výroby aspoň na šest týdnů. V minulosti se se stávkokazy zatočilo vždy velmi nemilosrdně. Vypálením domu, případně zpřerážením některých končetin, pracovníkovi nebo lépe ještě někomu z rodiny. Pokud byl někdo opravdu tvrdohlavý šlo to ještě dál, znásilňování, přibíjení na dveře nebo i smrt.

Připadalo mi to jak ze špatné gangsterky, ale asi to je realita. Tento rok jsme uprostřed období, takže by těch problémů tolik být nemělo. Nejpodstatnější částí dohody je samozřejmě navyšování platů. To se u dělníků podle zařazení, které je velmi pečlivě katalogizováno, pohybuje od 7 do 12 %. Naše fabrika je postavená na zelené louce a teprve minulý rok se začala rozbíhat, takže jsme samozřejmě ve ztrátě. To nám dalo šanci požádat NUMSA o výjimku, která by nás opravňovala k nezvyšování platů. Nejsem si jist jestli všechny dopady majitelé uvážili, ale pokud ji dostaneme, tak by to taky mohla být pověstná jiskra k výbuchu.