Díl 27: Melville

Stále trochu ve stínu násilné loupeže u nás ve fabrice jsme přemýšleli, kam se vydat, aby to bylo bezpečné, nebylo to obchodní centrum, dalo se tam procházet a taky se najíst. Váhali jsme s doporučením vyrazit do Student Village a do Melville. Nakonec vyhrál Melville, protože mi připomínalo něco jako Bílou velrybu od Hermana Melvilla a Malevil od Roberta Merleho. V každém případě to aspoň podle názvu slibovalo něco literárního či uměleckého. Překvapivě, ne zcela racionální důvody se ukázaly jako ty správné.

Taky jsme si chtěli vyzkoušet, jak funguje v Africe on-line taxik Uber, protože pít a řídit je v JAR dost odvážné. Dostal jsem přednášku, že s policisty je možné smlouvat, celkem o čemkoliv, parkování, rychlost, špatné odbočení, ale alkohol je problém. Takže pokud jsem si chtěl dát k pití něco jiného než nealko, bylo nutné zkusit jak světová služba funguje na černém kontinentu.

Z Melville se vyklubala obdoba Green Village v New Yourku a narazili jsme tu na studentskou čtvrť, hipstrových barů, cool restaurací a stylových kafetérii kombinované s malými uměleckými dílničkami, prodejnami originálních šperků, shopy s vinily a extravagantním oblečením. Na ulicích vládla uvolněná atmosféra, která nás nechala se proplétat pestrobarevným davem indických úředníků, polonahých černochů, bílých turistů, číšníků, hlídačů aut, spěchajících studentů i zevlujících povalečů.

Vzhledem k úspěšnosti plánu Uber jsme nejdříve zapluli do baru a dali si polední Bloody Mary v Pablo Eggs-Go-Bar. Extravagantní bar se se nezapřel. Přinesli nám tři decilitry rudé tekutiny, z nichž koukal trs libečku, ale poprali jsme se s tím celkem úspěšně.

Prošli jsme si pár uliček a místní kombinaci malého obchodního centra s trhem, ale nemělo cenu předstírat, že při poznávání Melville je nutné ujít desítky kilometrů. Evidentně stačilo se vyvalit na balkón či předzahrádku v některé z mnoha restaurací. Po pečlivém výběru jsme zakotvili v jedné mexické, i když název Cafe Mexiccho nebyl nijak objevný, volba to byla skvělá, protože interiér a atmosféra opravdu stála za to. Obrovské buritos, několik lahví piva Corona a výhled na pulsující ulici nám bez problémů vydržel až do pozdního odpoledne.  Johannesburg nám ukázal zase jednu ze svých přívětivějších tváří.