Díl 20: Pozitivní diskriminace

V Jižní Africe je oficiální nezaměstnanost trochu víc než 25%, reálně se, ale pohybuje kolem 40%. Celkem pochopitelná strategie vládnoucí garnitury ANC (Africký národní kongres), která se za každou cenu snaží zvyšovat zaměstnanost, především u černých obyvatel. Problém je v tom, že díky pozitivní diskriminaci, chybějící vzdělané či manuálně zručné vrstvě, všude přítomné korupci, silným odborům a socialistickým manýrům to jde s ekonomikou Jižní Afriky z kopce.

Za posledních deset let se hodnota Randu vůči americkému dolaru propadla na polovinu. Přestože stále poměrně velké část ekonomické moci patří bílým (resp dominantní část) je tato minorita vystavována zvyšujícímu se tlaku volající po stále výší míře solidarity.  Důsledkem toho je stále sílící emigrace vzdělaných bílých Jihoafričanů do anglicky mluvících zemí, což prohlubuje problémy na jihoafrickém trhu práce. Takže na jedné straně je snaha maximálně minimalizovat možnost propouštění na nejnižších pozicích a na druhé straně nedostatek a přeplácení specialistů a manažerů.

Platy dělníků jsou velmi nízké v poměru k ostatním pozicím. Dělník, který provádí poměrně sofistikovanou manuální práci bere (kurz 1,8 ZAR/Kč) v rozmezí 5 500 – 9 500 Kč (alespoň v elektro mechanické továrně) ovšem mistr má plat 40 – 70 000 Kč. Specialista například na sváření může domů přinést až neuvěřitelných 160 000 Kč. Technický ředitel může mít méně než specialista, ale přesto si může přinést 130 000 Kč.

Naše firma má 140 zaměstnanců, takže menší střední podnik z hlediska klasifikace. Z mého pohledu je těžké být s takhle nastavenými platovým úrovněmi konkurenceschopný, zvlášť když chybí kreativita, protože spousta firem je držena nad vodou bílým managementem v důchodovém věku. Celý tenhle koktejl je dost výbušný, zvlášť když se do toho zamíchají odbory.

V Africe není motivační složka mzdy. Není možné zavést míru odměňování podle výsledků firmy, odbory a vlastně všichni zaměstnanci, tohle jednoznačně odmítají. Je to tak trochu socialistický přístup, že zaměstnance nezajímá, kde firma vygeneruje peníze na jejich platy. Diferenciace mzdy podle výkonu nepřipadá v úvahu, protože podle zákonů se jedná o diskriminaci.  Nemůžete svým nejlepším pracovníkům přidat, protože by to byla diskriminace. Nemůžete dát sebemenší bonus jednomu oddělení/úseku, protože by to byla diskriminace. Když chcete vyslat pozitivní signál do týmu, tak se musí týkat všech bez rozdílu, zda si to zaslouží či ne. Pokud chcete někoho kvalitního přijmout musíte ho zaplatit, a to zpravidla za vyšší nástupní plat, než je současná úroveň ve firmě. Tenhle systém jde výrazně proti loajalitě k firmě a podporuje pracovní fluktuaci. Některé věci je fakt těžké pochopit.