Díl 18: Panorama route

Velikonoční výlet do provincie Mpumalanga byl průzkumem atrakcí v okolí oblíbené Panorama route. Většina návštěvníků jižní Afriky se sem nedostane, protože dostanou přednost notoricky známé atrakce, jako jsou parky v okolí Johannesburgu, Krugrův národní park či Kapské město. Někdy se do itineráře ještě vejde návštěva Dračích hor nebo denní návštěva Lesota a tím to hasne. To je ale škoda, protože například Panaroma route je nádherná a svými vodopády, scénickými pohledy (snadno dosažitelnými z auta) či mlžnými lesy jsou zcela jistě opomíjeným kouskem Afriky. Po včerejší nabitém fyzicky náročném dnu, jsme dnes dali přednost autoturistice a rozhodli jsme se navštívit další doporučované atrakce.

Putování po vybraných atrakcích Panorama route, jsme zahájili návštevou u Berlin Falls. Téměř liduprázdné parkoviště, na kterém jsme zastavili bylo pěkně upravené a samozřejmě jsme na něm zaplatili 10 ZAR za použití. Kromě staršího páru, po turistech ani vidu ani slechu, ale za to poměrně velký trh, který byl připraven pojmout nával jak na velikonoční trhy na Staroměstském náměstí v Praze. Trhovkyně se předháněli, která nás hlasitěji přesvědčí, abychom se u ní aspoň zastavili, ale neměli jsme moc chuť nakupovat. Zaujal mě tam jedna stará babka, a tak jsem ji požádal jestli si s ní nemůžu udělat fotku. Většinou je to v Africe problém. Nevím, zda to souvisí s náboženstvím, s lidskou důstojností, stydlivostí nebo jen, že zadarmo se nikdo nechce fotit. Ale než někoho vyfotíte je dobré ho napřed požádat o souhlas, abyste se potom nedivili. Babka se strašně začala smát a ukázala dva zuby, které ji v ústech zbyly a šla se za hlasitého povzbuzování svých konkurentek zapózovat. Nic za to nechtěla, a tak jsme si jako kompenzaci u ni nakonec nakoupili. Kamenné želvy (trochu těžký do kufru, ale jako dárek z dálek se to bude hodit), ubrus s motivy afrických zvířat a sadu dřevěných lžic na salát. Všichni jsme byli spokojeni.

Malá procházka kolem vodopádu. Slunce bylo nízko a ze špatné strany, takže fotky nic moc. Koneckonců hlavní atrakce nás ještě čekají. Další na programu je Boží okno (God’s Widndow) údajně neuvěřitelný výhled. Pokud by se hlasovalo dal bych určitě přednost vyhlídce Three Rondavels.

Poslední zastávkou je skalní věž Pinnacle. Už je to trochu opakující se scénář. Parkoviště, trh, krátký pochod a pár fotek na view pointu byl osvěžen tlupou paviánů řádící v popelnicích  na parkovišti. Ještě že jsme včera dali ten sešup do kaňonu. Máme hlad a naštěstí po cestě zpět do Sabie je městečko Graskof, na které jsme se teď intenzivně těšili, jak si dáme odpolední relax s kávou. Tentokrát jsme měli kliku, protože bez velkého čekání se nám podařilo získat místo v legendární palačinkárně Harrie’s pancake a užít si jejich neopakovatelných specialit s kávičkou. Krátká procházka po místní hlavní třídě, znamená že s námi jde v autě i velký vyřezávaný pták, kterého Katka hned pokřtila zcela nesmyslně Havran.

Kromě Fig Tree Restaurantu je Sabie doporučování místní pivovárek, který se celkem neoriginálně jmenuje Sabie Brewery. Nicméně piva a pivní speciality jsou úplně skvělé. Ať už si dáte Glynn’s Gold, Wheelbarrow Weiss nebo Long Tom Lager nemůžete šlápnout vedle. Pomalu jsme srkali pivo, přikusovali zvěřinové klobásky a pozorovali jak se slunce pomalu sune v západu nad protějším zalesněným hřbetem. Když slunce zapadlo, šli jsme domu. Hezký den.