Díl 13: Návštěva farmy – vítejte ve starých časech

V Africe je pozdní léto a vláha z dešťů je pryč, i když ještě občas sprchne a teplota je stále příjemný 24 stupňů. Je pátek lehce po obědě (trochu jsem si zkrátil pracovní dobu, ale napracuji to. Slibuji!) a jedeme na výlet.

Tentokrát jedeme navštívit farmu  rodiny Lagleyových. Tatínek byl za dob apartheidu poslancem skoro 30. let, ale především v období 1995-1999 působil jako jihoafrický velvyslanec v ČR. Farma je na severu v provincii Limpopo nedaleko městečka Louis Trichardt asi 4 hodiny jízdy z Joburgu. Dostali jsme pozvání přes jednu naši společnou známou, protože celá rodina má od působení v ČR pro Čechy slabost.

Všude na nás dýchá koloniální rytmus života a taky konzervativní názory. Dodržování siesty, čaj o páté na terase a drink před večeří. Těžko hledat odlišnější životní rytmus od toho našeho. Zjišťujeme, že game farming tzn. farmaření s divokými zvířaty je velký business. Jestli si chceme zastřelit nosorožce je to jen otázka peněz. Soukromé farmy s rozlohou od 3000 do 15000 ha nabízejí možnost zastřelit celkem všechno. Farmáři, kteří sdružili své pozemky zakládají soukromé rezervace. To aspoň vysvětluje, proč je těch soukromých rezervací tolik.  Na střílení lvů je lepší si zajet do Zimbabwe, ale bílý nosorožec je zase doména Jihoafričanů.  Tříchodová večeře s bílým ubrouskem pod krkem. Po večeři digestiv u krbu. Připadám si jako ve starém anglickém filmu a není to vůbec špatné.

P. S. Konečně jsme viděli baobaby. Baobab kvete jen jeden den velkým bílým květem. Ochutnali jsme z něho ovoce, které chutnalo jak kyselý starý  marshmelow s peckama. Zajídali jsme to sušeným masem z kudu, které pro změnu chutnalo jak hnědá vata. Ale v kombinaci, a hlavně s výhledem na západ slunce v buši, to bylo náramné.