Díl 10: Rugby je sport číslo 1

Dneska to nebyla žádná divočina. V sobotu jsme vyrazili do botanické zahrady Walter Sisulu patřící pod South African Biodiversiry institute stejně jako zahrada Kirstenbosh v Kape Town. Tohle taková bomba není, ale jako destinace na odpolední procházku dobrý. Něco jako Průhonický park plnej piknikujicích černochů.

 

Ale v neděli už jsme konečně vyrazili na rugbyové utkání. Super 18 (18 nejlepších rugbyových týmů jižní polokoule) match v Pretorii mezi Blue Bulls a japonskými Sunwolves. Paráda.

V den rugby se v okolí stadionu ani na něm nekrade ani neloupí, protože rugby je národní sport a spáchat zločin v tuhle dobu je jako znásilnit holčičku v kostele o Vánocích. Takže totální pocit bezpečí. Na stadionu je jen jeden bar a žádná tlačenice. To je trochu překvápko ve srovnání s pivní kulturou na fotbalu.
A pak už jen jízda ostrejch chlapíků mezi dvěma háčkama. Fakt super se dívat jak se zmasej, pak si podají ruku a nakonec se obejmou, chlápci, kteří mají váhu zápasníků sumo a rychlost jen o málo menší Usain Bolt. Dostatečně jsem se vyřvali. Bulls sice vyhráli, ale do play off nepostoupili, protože rivalové za Sharks vyhráli taky, takže to na postup nestačilo, ale to nikomu náladu nezkazilo, takže GO BLUE BULLS GO.