Díl 1: Přílet: Johannesburg

Nikdo tomu moc nevěřil, ale stalo se. Vystupujeme na Johannesburském letišti O.R. Tambo s vyhlídkou, že tahle megapole bude naším domovem pro následujících pár měsíců a taky základnou, z které bychom měli procestovat jih Afriky. Ale asi bychom měli začít popořadě.

img_2209Jsme tu nováčci a tak budeme muset dodržovat bezpečnostní předpisy. Jedním z žebříčků, kde se Johannesburg drží na špici je kriminalita. Skenujeme okolí, jak Phil Marlow, abychom odhalili každý pohyb nekalých živlů.  Jedno z dědictví Commonwealthu je jízda vlevo, respektive řidič sedí vpravo. No prostě je to opačně než u nás doma. Sice jsem už jezdil v Anglii, ale to už je nějaký ten pátek, a hlavně tady je to jízda do neznáma. Káča mě nabádá, abych se projel po parkovišti a než stačím zvážit všechna pro i proti, nestačím zareagovat na stopku. Ostatně to je velmi oblíbená silniční značka v Africe. Tuhle školáckou chybu dělá velké procento zahraničních turistů, kteří si na letišti vypůjčili vozidlo. Tohle samozřejmě strážci pořádku dobře vědí a využívají tohoto stanoviště jako drobný a všeobecně akceptovaný přivýdělek. Odmítám lukrativní nabídku odjet s nimi na stanici a sepsat protokol. Volím přímější, a ne moc statečnou variantu a šoupu klukovy v ušmudlaný uniformě 300 ZAR do kapsy. Víceméně lze s mírnými fluktuacemi počítat kurz 1ZAR=1,8 CZK. Nicméně posledních 40 let jde hodnota afrického randu pořád dolů a ještě na začátku devadesátých let se za jeden rand dalo pořídit 12 Kč. Pokuta mi moc na sebevědomí nepřidala. Mám vyschlo v krku a zvyšuju rychlost na 30 km/h.

img_0115-1Prima jsme na cestě. Na cestě do kasina. Plánujeme se přestěhovat do domu nebo do apartmánu, ale teď se jedeme ubytovat do hotelu Piermont Mondior, který je součástí velkého hotelového a hráčského komplexu. Vzpomínám na Las Vegas na začátku devadesátých let a pomocí navigace na mobilním telefonu se pokoušíme najít cestu. Od letiště je to vzdušnou čarou jen necelých 5 km, dá nám to zabrat, než se propracujeme skrz nekomplikované nájezdy, sjezdy, splývající dálnice a zase se dělící odbočky. Je jisté že první dojem je spíš, že jsme se vylodili na západě Ameriky.  Dobrá věc se podařila a projíždíme branou rozsáhlého komplexu Emperors Palace. Je deset hodin dopoledne a hráči zřejmě vyspávají nebo počítají ztráty z předchozího večera. Je to mrtvo a všech šest pruhů mířící dovnitř je opuštěno. Velký černoch se zubí, že mu z obličeje vidíme jen zuby a ptá se, jak se máme. No dobře se máme. Jsme v Africe …